Heavy? No, to asi ne

18. února 2017 v 21:18 | Gabriel Decay |  Skříň
Ve čtvrtek 16. února přesně v 16:00 byl celosvětově v přímém přenosu vypuštěn singl z očekávané desky Linkin Park One More Light nesoucí název Heavy.
Hodně lidí si myslelo, že to bude pecka, bomba. Že nám to urve koule. Opak byl ale pravdou a já dostal studenou sprchu.

Pomalá skladba, kde Chester zpívá velice zvláštním hlasem, za doprovodu beatů. Vše je doplněno o jakýsi klávesový podklad. Lehce navazující refrén už dává jasně najevo, že nejde o rock. O žádnou odnož rocku. Přijde typický popový refrén a pak sloka zpěvačky Kiiary, kde už máte jistotu, že skladba je typický popový rádiový cajdák, který nemá se stylem Linkin Park nic společného a já si jen říkám CO TO DOPRDELE JE!!!!!

 

Oko aneb páté tetování

9. února 2017 v 20:33 | Gabriel Decay |  Bodytuning
Svůj předposlední kousek jsem si nechal udělat k vánocům. Přesněji jsem na něm byl 7. prosince a opět ve
varském Paradoxu.
Motiv oka se mi vždycky děsně líbil, ale pořád jsem nevěděl kam s umístěním. Pak jsem jedno pěkné oko našel na Pinterestu a doslova se zamiloval. Měl jsem vybráno.

S drobnější úpravou návrhu jsem tedy zamířil k tatérovi, dohodli jsme cenu a umístění a dostal termín. Opět jsem dva dny před tetováním nepil nic s kofeinem, abych zamezil přílišné krvácivosti a poměrně klidný se v daný den vydal na cestu.

Byl jsem úplně v pohodě. Ještě jsem vtipkoval, že až to bude, tak ať mě tatér vzbudí. Jak bláhový jsem byl. Motiv jsem si nechal udělat na hrudník s tím, že zabiju dvě mouchy jednou ranou - nechám si udělat oblíbený motiv a ještě překryju jizvu po operaci srdce.

Rok ve znamení filmů II.

5. února 2017 v 18:15 | Gabriel Decay |  Skříň
V roce 2016 jsem šel do kina ještě na dva filmy, které mě opravdu hodně zajímali. Dost jsem přemýšlel, že zajdu ještě na Rogue: The Star Wars Story, ale nakonec jsem ho vynechal a myslím, že jsem udělal blbost. No, stává se.

Fantastická zvířata a kde je najít: Film podle učebnice? No, proč ne. Moje první půlnoční premiéra. Na filmu jsem byl sám, jelikož jsem nenašel nikoho, kdo by měl čas a nebo byl ochotný jít o půlnoci do kina. Nevadí, už dávno nejsem zaprtek, kterej si řekne "nikdo se mnou nejde, tak já taky nejdu". Ne ne ne...
Hlavní hrdina na mě působí jako děsnej ňouma, co ani neumí jít rovně, ovšem opak je pravdou. Mlok je velice schopný kouzelník a v podání Eddieho Redmayna mu to prostě sluší. Hlavní záporák je sice "sexy", ale jinak prostě nic extra.
Celý film je prošpikovaný skvělými efekty a má úžasnou steampunkovou atmosféru. Hodně se mi líbí jak dali najevo tu rozdílnost kultůr - evropská/americká a to nejen v chování a zvycích, ale i v názvolsoví.
Trošku mě zaráží trailer, který byl hodně matoucí. Působí to jako by záporák šel po něčem opravdu velkém a měl k tomu armádu a nakonec jde o záchranu jednoho kluka a záporák je osamělý střelec, který chce jen využít slabosti jedné postavy.
Pořád jde o krásnou podívanou s nádechem poterovského světa.




 


Green Day Praha 2017

2. února 2017 v 13:02 | Gabriel Decay |  Skříň
Další z mých splněných snů. Pokaždé jsem o ně přišel. Buď jsem neměl prachy nebo jsem byl čerstvě po operaci a neměl jsem možnost se na jejich koncert dostat. Tentokrát mi ale neutekli...

Byl jsem fakt hotovej, když byl koncert oznamený a Paní L také, jelikož se do nich doslova zamilovala. Navíc to jen pár dní po našem výročí, takže skvělý dárek a oslava. To chcete...

Přiznám se, že předkapela mě ale vůbec nezaujala a už když jsem na ně koukal na youtube, tak jsem si rval vlasy. Mám rád punk, ale ne ten uřvanej. Bylo jasné, že předkapelu vynecháme.
Už jsem v Praze byl, takže jsem jen čekal na svojí frajerku. Auto jsme nechali u babičky na parkovišti a jeli metrem. Dali si menší sváčů v mekáči a dorazili před Tipsport arénu, kde se tísnilo několik tisíc lidí ve třech šílených frontách i přesto, že bylo otevřeno asi 15 vstupů.
Nechápal jsem. Vevnitř jsme byli během 5 minut. Začala šílená bitva o nalezení záchodů. Nezapomněl jsem si koupit tričko, protože bez toho bych neodešel. Dali jsme si pivo a vyrazili na svoje místa.


Zvolil jsem sektor k sezení naprosti stage, takže výhled byl opravdu luxusní a pak to začalo.
Za songu Bohemian Rhapsody od Queen se rozezpívala celá hala, nakráčel typický opilý králík a za zvuků Know Your Enemy se ikony dnešní punk-rockové mládeže dostavily na stage a začala dvou a půl hodinová našlapaná jízda.

Moje propíchaný uši

1. února 2017 v 17:23 | Gabriel Decay |  Bodytuning
Začalo to klasicky. Jako děcku mi dali klasicky píchnout uši a tak jsem nosil různé náušnice do 15. prosince roku 2014, kdy
jsem si do pravého ucha strčil svůj první roztahovák. První týdny jsem si fakt myslel, že to jedno ucho na 5mm bude stačit. Jasnéé...

Po nějaké době jsem roztáhnul obě. Každý měsíc pečlivě o 1mm. Pěkně promazat ucho a roztahovák vazelínou a dva dny postupně tlačit, dokud se tam roztahovák nevešel celý. Proces mírně bolestivý, ale výsledek je prostě důležitej. Pomalu a jistě, bez poškození tkáně. Nikdo nechce mít díru v uchu připomínající paviání prdel.
Dnes už jsou to dva roky, co mám v každém uchu 10mm a přes rok jsem už neroztahoval. Těch 10mm mi přijde naprosto ideálních, tak aby to vypadalo vkusně a zároveň to bylo výrazné.

Bez komplikací se to samozřejmě neobešlo. Mám alergii na silikon a akryl (plast), což se projevu zarudnutím, otékáním, svěděním. Tudíž nosím jen ocel, sklo, dřevo a prostě všechno, co je z přírodních materiálů.
Momentálně mám v uších dokonalé dřevěné plugy z donwood, což je parta čechů, která vyrábí fakt úžasný věci. Jinak v šuplíku mi leží skleněné plugy, ve kterých je úžasná modrá houbička a plug ve tmě dokonce svítí. Klasický ocelový tunel se znakem míru (nic jinýho nebylo a já v tý době neměl čím nahradit ten silikon) a nechybí kostěný plugy s černou hvězdou - prostě pank jak prase.

Kam dál

Blogr.cz, místo pro nejlepší blogy

Gabriel Decay © 2016-2017
Blog založen 2.8.2016 jako skříň na ošklivý černý věci...


TOPlist