Hnusný černý věci

Čtvrtek v 18:26 | Gabriel Decay |  Skříň
Mám pocit, že je všechno špatně. Poslední dobou mě nic netěší. Upadám do příšerný stavů, kdy nechci nic a nikoho a nemám žádnou útěchu. Nic nedokáže zmirnit moje deprese, nic nedokáže zahnat ty hnusný černý věci.

V noci skoro nespím. Usnu hned jak zalehnu do postele, ale do hodiny jsem vzhůru a pak straším do 5-6 ráno, kdy nakonec odpadnu únavou a kolem osmé se zas probudím.
Přes den se mi nechce spát a ani to nejde, ikdyž to marně zkouším

Nechápu, co se to děje. Jsem příšerně unavenej a psychicky totálně na dně. Už zas a to jsem si myslel, že tohle mám už úspěšně za sebou. Omyl...

Někdy si říkám, co tady ještě dělám

 

Chestere, jsi mých tisíc sluncí!

25. července 2017 v 16:37 | Gabriel Decay |  Skříň
Mám pocit jako bych se zasekl v nějakém špatném snu. 18. července jsem oslavil své 26, narozeniny a 20.7 se stala tahle tragédie. Ten pocit, když je člověk šťastnej a vše je jak má být a najednou..o pár hodin později spadnete velice tvrdě obličejem do smradlavého hovna...

Nemůžu spát. Pořádně nejím, jen piju kafe a kdejaké energy drinky Jsem nervní a na každého velice protivný. Všude ho vidím, všude ho slyším. V jednu chvíli se mi zalijou oči slzama, které v hned zatlačím zpátky silným nádechem a polknutím s myšlenkou, že musím být silný.

Mám pocit jako by mi umřel nejlepší kamarád. Pamatuju si to jako včera. Bylo mi devět let, když mě máma volala k telce. Hráli Crawling a ten blonďák byl sakra "hustej". Pak přišlo In The End a já jsem propadl závislosti zvané Linkin Park.

Tolik let je se mnou, Každý den, každou hodinu, každou minutu. Jeho hlas, tvář, úsměv, texty a najednou je po všem a to tak strašným způsobem...Prošel se mnou půlkou mého dětství, pubertou až do dospělosti. Jako můj anděl strážný nade mnou držel ochranou ruku. Dokázal mě potěšit, rozesmát, uklidnit, dodat mi sílu....

Už od těch devíti let jsem měl sen, že si s Chesterem potřesu rukou. Jako by to Bůh věděl. Tento můj sen se mi splnil na poslední chvíli a to v červnu v Praze a ne jen to. Podepsal se mi na ruku a objal mě. Jeho podpis už bude navždy na mé ruce pod logem LP. Jsem rád, že jsem nebyl srab a na poslední chvíli jsem si o ten podpis řekl.

"Chestere, jsi mých tisíc sluncí. Můj lék na vše zlé. Můj hrdina...navždy"


#RIPChesterBennington - budeš navždy můj hrdina

21. července 2017 v 9:30 | Gabriel Decay |  Skříň
Slzy tečou. Srdce krvácí. Můj HRDINA, Bůh, lék, inspirace - odešel. Pořád tomu nmůžu uvěřit, ale je to tak...

Je to měsíc a půl od koncertu Linkin Park v Praze, kde jsem byl. Byl tak energický, rozdával úsměvy. Působil spokojeně.

Byl jsem na Meet&Greet. Mám fotku s Chesterem a ne jen to. Nebyl jsem srab a na poslední chvíli jsem mu řekl " Chester, please. Give me you signature under my tattoo. I need new tattoo tomorow" a on se mi pod moje tetování opravdu podepsal a já si tento podpis ponesu na kůži do konce života...


Miluju ho. Je to 18 let. 18 dlouhých let. Jeho tvář se mnou byla každý den. Jeho hlas jsem poslouchal každý den a teď?...Je pryč..
Už žádná další hudba, už žadný další koncert, už žádný další tweet či video nebo fotka...

Jsi a budeš můj HRDINA...NAVŽDY...Tvoje hudba je můj lék...Děkuju ti


#RIPChesterBennington
 


Fidget Spinner kam se podíváš

21. června 2017 v 20:12 | Gabriel Decay |  Skříň
Čekáte absolutní kritiku, této věci, co pobláznila snad celý svět? Čekáte marně. Já totiž pro tuhle hračku pochopení mám a mám ho už od začátku, než se tahle maličkost stala hitem a vysvětlím vám proč.

Pokud vás zajímá historie fidget spinneru, tak použijte wiki. Já jen dodám, že je to antistresová hračka, která má pomáhat lidem trpícím ADHD a lidem s hyperaktivitou. Ovšem osvědčilo se to i kuřákům a těm, co jako já, pořád kempí u pc a potřebují si občas protáhnout prsty (už nemusíme křoupat).

Facebook je plný postů, kde se na spinner nadává. Že je to rakovina, hloupost a celkově prý každý, kdo to má je autista.
Youtubeři na to nadávají ve svých videích a následně za týden natočí své vlastní video, kde všechny informují, že si spinner pořídili taky a s kamarádem si dají soutěž, kdo dokáže spinner roztočit déle. Logiku zde nehledejte...

Depeche Mode Praha 2017

20. června 2017 v 13:07 | Gabriel Decay |  Hudební recenze
Znáte ten pocit, když čekáte skoro 26 let? 26 let na to až se svojí mámou prožijete velmi silný zážitek, na který dosmrti nezapomenete? Je to k pláči, když na to musíte čekat čtvrt století, ale o to sladčí to pak je a já si svůj vlastní šťastný den užil dosyta.

Stejně jako já jsem fanatický fanoušek Linkin Park, je moje máma fanoušek Depeche Mode. Byl to náš první společný koncert v životě a ještě na kapelu, na které já byl odchovaný a ona ji naprosto zbožňuje.
Nikdy jsem neviděl tolik lidí v černém na jednom místě a zvláště s logem jedné kapely. Depeche Mode není jen hudba. Je to kult, náboženství, životní styl.

Při příchodu jsme si samozřejmě neodpustili pivo do skvělých tématických kelímků, kdy jsem si ještě řekl o výměnu, abych měl kelímek nejhezčí a šli si pomalu sednout. Jako vždy jsem si neodpustil návštěvu merch stánku a odnesl si náramek a šálu. Je to už takový můj zvyk - bez merche domů nejdu.
Poseděli jsme si pár desítek minut na tribunách, povídali si, těšili se, debatovali o songách a nasávali atmosféru.


A pak to přišlo...

Kam dál


Blogr.cz, místo pro nejlepší blogy

Gabriel Decay © 2016-2017
Blog založen 2.8.2016 jako skříň na ošklivý černý věci...


TOPlist